Přeskočit na obsah Přeskočit na levý panel Přeskočit na patičku

Zastavení č. 2 DŮM S BÁSNÍKOVOU BYSTOU

TZV. RODNÝ DŮM KONSTANTINA BIEBLA

není podle nejnovějších poznatků jeho rodným domem. Biebl se narodil ve Slavětíně v čp. 17 (údaj z křestního listu) 26. 2. 1898. V letech 1905-9 rodina vlastnila dům čp. 59, který s tzv. rodným domem čp. 60 sousedí. Kde Bieblovi bydleli v této době a předtím, není zcela zřejmé. Je možné, že ve slavětínském zámku čp. 1, kde byl Bieblův dědeček Jan Nepomuk Ráž hospodářským ředitelem, nebo snad v nájmu ve zmíněném čp. 17. Teprve v roce 1910 Bieblovi dům čp. 59 prodali a zakoupili sousední čp. 60, zvaný „u Zámečníků“. K. Biebl se tedy pravděpodobně do svého „rodného“ domu nastěhoval, až když mu bylo 12 let.
Bližší informace k tomuto tématu zatím nebyly objeveny.

PŮVODNÍ DŮM čp. 60

je v dostupných písemných pramenech poprvé zaznamenán v roce 1777. Po smrti K. Biebla (1951) v něm spisovatel a editor Bieblovy literární pozůstalosti Z. K. Slabý vytvořil muzejní expozici věnovanou básníkovi a jeho dílu (1955). V domě do r. 1961 žila Konstantinova matka Hermína Bieblová, po její smrti budovu včetně muzejních exponátů věnovala básníkova sestra Marie Vodseďálková, roz. Bieblová státu (1964). V roce 1976 byl chátrající dům s výjimkou severního křídla s tzv. Modrým pokojem nebo Modrým salonkem zbořen a nahrazen volnou kopií. Ke znovuotevření Pamětní síně K. Biebla došlo v roce 1980. Většina exponátů z původní muzejní expozice i pozůstalost z bytu Bieblovy rodiny se ale za nejasných okolností ztratila.

MODRÝ SALONEK – PAMĚTNÍ SÍŇ KONSTANTINA BIEBLA

je místnost v prvním patře zachovaného severního křídla původního domu čp. 60. Tento trakt domu, zřejmě dodatečně přistavěný, se od zbytku budovy lišil výrazně velkými okny a stylovým pojetím fasády. Dochovala se zde zajímavá štuková výzdoba na stěnách a stropě, několik kusů nábytku, předmětů a písemností z pozůstalosti K. Biebla a jeho rodiny. Není známo, kdo tuto část domu s tak nezvyklou výzdobou nechal pravděpodobně koncem 19. století vystavět. Mohl to být Adolf Prager (podle Františka Štědrého byl židovského vyznání), který dům vlastnil mezi léty 1874–1910. Na ploché střeše nad Modrým pokojem bývala terasa s výhledem na České středohoří. Bieblovi zde někdy stolovali a setkávali se u kávy s přáteli. Vstup do Modrého salonku je možno vyjednat na Úřadu městyse Slavětína.

www.pamatkovykatalog.cz/…

DŮM čp. 59

www.pamatkovykatalog.cz/…

ŽIVOT A DÍLO KONSTANTINA BIEBLA V ODBORNÉ A MEMOÁROVÉ LITERATUŘE (výběr)

Kolektiv autorů: Za Konstantinem Bieblem, Československý spisovatel, 1952

Hermína Bieblová: Můj syn Konstantin Biebl, Československý spisovatel, 1955

Zdeněk Kalista: Tváře ve stínu, Nakladatelství Růže, 1969

Vilém Kún: Konstantin Biebl: S kotvou věrnosti, Práce, 1983 (obsahuje zajímavý doslov Marie Bieblové)

Jaromír Pelc: Konstantin Biebl: Modré stíny pod zlatými stromy, Československý spisovatel, 1988

Ivo Markvart: „Skončím jako Jan Masaryk…“, Host 9/2001

Ivo Markvart: Svou tvář ti skrýti do vlasů, Z listů Konstantina Biebla Marii, Městská knihovna v Lounech, 1998

David Voda a Milan Blahynka: Bojím se jít domů, že uvidím kožené kabáty na schodech, Zápisky Vítězslava Nezvala a jiné dokumenty k smrti Konstantina Biebla, Burian a Tichák s.r.o., 2011

Jiří Holý: Konstantin Biebl BÁSNĚ, Česká knižnice, Host, 2014