Zastavení #7

Cesta do polí s výhledem na České středohoří

Beneš Krabice z Weitmile: Kronika pražského kostela, 1372

Téhož roku v měsíci červnu se stala jedna pozoruhodná událost, jež si zaslouží být zaznamenána. Když totiž téměř všichni urození mladíci, oddaní marnivosti, obecně nosili střevíce se zobci neboli s dlouhými nosy, všemohoucí Bůh, jemuž se nelíbí lidská pýcha, chtěje ukázat, že se mu nelíbí ani tato marnost, dopustil, aby jednomu šlechtici, Vojtěchu ze Slavětína mladšímu, purkrabímu na hradě Košťálu u Litoměřic, a jeho manželce, oběma zároveň a najednou, na témže hradě urazil blesk, jenž náhle sjel z nebe, jednou ranou takové zobce neboli nosy střevíců na nohách, ač těmto osobám nijak neublížil, kromě toho, že se vyděšeni neodvážili déle zůstat na tomto hradě. Ale lidská zatvrzelost je převeliká. Ačkoli tento velký zázrak byl naprosto zjevný všem lidem, přece nikdo neupustil od této marnosti, ale pozdvihujíce šíje proti Bohu, nosili dále krátké šaty a střevíce se zobci.

překlad: Marie Bláhová, Kroniky doby Karla IV., Praha 1987